McDonald’s dobyl Louvre

Paříž, Praha - Je to boj mezi hranolky a Monou Lisou. Možná by mohl lépe objasnit, proč se tak posměšně vědoucně usmívá. Nevzkazuje náhodou toto? „Tady si hrajete na kulturomily a dole jíte smažené mražené blafy."

Zkrátka, do nejnavštěvovanějšího muzea na světě, Louvru, vstupuje americký řetězec McDonald's. Pobočku otevře v prosinci na místě posvátném, kam se dosud dostávaly jen vybrané obchody a podniky.

Může být větší rozpor než mezi těmito dvěma „značkami"? McDonald's je symbol globalizace a stejnosti, Louvre symbol výjimečnosti, tradic, kultury různých národů.

Na uklidněnou: restaurace se symbolickým klaunem nebude stát hned vedle Milétské venuše nebo nábytku krále Slunce Ludvíka XIV. Bude v obchodní části Louvru, pod zemí, kudy přichází část turistů, poblíž bývalých zdí opevnění.

Pro McDonald's je vztyčení žlutého M na posvátné muzejní půdě triumfem. Dárek si nadělil ke třicátému výročí od vstupu do země michelinských hvězd.

V podchodu Louvru mezi parkovištěm pod Tuilerieským parkem a vstupní skleněnou pyramidou už pár stánků s občerstvením je. Jenže „mekdo", jak mu Francouzi říkají, si našel mimořádně solidní místo.

Po plánované přestavbě v roce 2017 má být právě u něj vchod jen pro objednané skupiny turistů hladových po kultuře (a nejen po ní). „Až to bude hotové, první věc, kterou návštěvníci Louvru uvidí, bude to žluté M," řekl pro deník Le Parisien smutně jeden z milovníků muzea.

O „špatném vkusu" píše sdružení Louvre pro všechny na internetových stránkách, kde informuje o novinkách. „Rendez-vous v prosinci u Mona Lisa Extra Value Menu," nabízí trpce nový slogan.

„Umělečtí odborníci z příchodu fast foodu nejsou nadšení," říká studentka z více než stoleté školy Ecole du Louvre, která vyučuje na třicet uměleckých oborů od archeologie po umění a která je rovněž umístěna v části zvané Carrousel.

Šťavnatější reakce přicházejí ze zahraničí. Britský Daily Telegraph se ptá, co bude následovat: „Dnes McDonald's. Co zítra, levné hadříky?" „Toto je vrchol vyčerpávajícího konzumu, špatné gastronomie a nepříjemných pachů uvnitř muzea," řekl britskému deníku jeden z francouzských zaměstnanců Louvru.

„Francouzi si musí zacpat nosy," píše italský Corriere della Sera. „A vy jste si mysleli, že Dan Brown je se svou Šifrou mistra Leonarda kontroverzní!" komentuje americký deník Examiner.

Návštěvníky vmuzeu to až tak nešokuje. „Vždyť nedaleko je i Starbucks," říká jeden z turistů v podzemí muzea s pusou plnou hranolků u stolku jedné z menších restaurací.

Vedení muzea se od rozhodnutí distancuje. „Le Carrousel je naprosto soukromý prostor, který s muzeem nemá nic společného. Louvre se nemusí vyjadřovat k výběru správce prostoru," řekl jen mluvčí Aggy Lerolle. Jiní odpůrci ho usvědčují ze lži, protože ve výročních zprávách muzea jsou výsledky pronajatých prostorů s výčtem obchodů. Najdete tam obchody s uměním, s kopiemi šperků, obchod pro přírodovědce. Několikrát do roka se tady také odehrává část slavných módních týdnů a přehlídek.

Je načase říci, že síti McDonald's se v zemi s pověstnými 365 druhy sýra daří. Francie je po domovském americkém trhu druhý největší trh řetězce. Má tady na 1 200 restaurací a ročně u něj lidé nakoupí za 3,3 miliardy eur. Nejziskovější je podnik na slavných Elysejských polích.

A skepse, která ho provází, mu prospěla. Daleko více se snaží. Ve Francii se tváří jako domácí firma. Nabízí tam i více salátů a lehčí jídlo. Má místní zaměstnance, šéfy i dodavatele. Když se poprvé vydal vystavovat na francouzskou „Zemi živitelku", báli se manažeři o život. Vždyť hlavní zastánce zemědělců José Bové jim jeden obchod rozbil. McDonald's uspěl, zemědělci mu dodávají rádi své maso i zeleninu.

Francie je i testovací trh. Nyní tu zkouší samoobslužné stoly v desítkách poboček. Objednávku i placení vyřídíte sami přes automat a vyberete si stůl. Jídlo vám donesou na tácu a nestojíte fronty. Navíc už dva roky bují po Francii kavárnyMcCafé, konkurující typickým bistrům.

Do Louvru se firma dostala díky dohodě s Autogrillem. Díky tomu přibude „mekdo" i na francouzských dálničních odpočívadlech.

9.10.2009, Katřina Koubová, Mladá fronta DNES