Krize teď zasáhla nejvíc rafinerské marže Unipetrolu

Skoro půlmiliardová ztráta, výrazný propad tržeb na 30,3 miliardy korun, nejisté vyhlídky do konce roku. Unipetrol, ovládaný polským koncernem PKN Orlen, nepředstavil za druhé čtvrtletí dobrá čísla. Podle Ivana Ottise, který je v představenstvu zodpovědný za rafinerský obor Unipetrolu, nejde v čase současné krize o nic neočekávaného. „Je to krizí, která na Unipetrol dopadla už od druhé poloviny loňska," uvedl při včerejší prezentaci výsledků.

* Jaký má krize dopad na Unipetrol. Kde ji pociťujete nejvíce?

Teď zažíváme dopad krize hlavně na rafinerský obor. Mezinárodní rafinérské marže jsou zhruba na polovině loňské hodnoty. Logicky se odrážejí i v naší rafinerské marži. Ta utrpěla ještě větší pokles kvůli odlišné skladbě našich produktů, v níž máme vysoký podíl surovin pro petrochemii. Hlavním důvodem je ale nižší světová cena nafty, způsobená recesí průmyslu a dopravy

* Přitom maloobchod ale ve výsledcích prodejní sítě Benziny zásadně netrpěl.

Ten ale pracuje na rozdílu maloobchodní a velkoobchodní ceny. A tomu to naopak pomohlo, protože ceny byly relativně nižší. Dalším vlivem, který negativně ovlivnil hospodaření rafinerského oboru a celého Unipetrolu, je nižší srážka na ruské ropě. Výrazně se snížil rozdíl, mezi cenou, za kterou nakupujeme ruskou sirnatější ropu, a ropou Brent. V praxi to znamenalo, že se nám výrazně zvýšily náklady na ropu, tedy na největší nákladovou položku naší skupiny.

* Plánujete důraznější úsporná opatření než ta, jaká jste prezentovali před časem? Například snížení počtu zaměstnanců o víc než plánovaných 5,5 procenta?

Na letošek se nic nemění. Za první pololetí snížit počet zaměstnanců o 2,5 procenta a za celý rok o těch 5,5 procenta. Letos víc neplánujeme.

* Odložíte i některé plánované investice. Jaké konkrétně?

Posuneme investici k navýšení kapacity etylénové jednotky.

* Je tlak na snížení cen od dodavatelů i důvodem, proč Česká rafinerská - ovládaná Unipetrolem, chce vypovědět smlouvy na dodávky ropy z ropovodů státní společnosti MERO?

Logicky to zapadá do našeho plánu optimalizace, ale historicky jde o nezávislý krok, který řeší především otázku konkurenceschopnosti českých rafinerií. Osobně jsem se zúčastnil přípravy, tuto (patnáctiletou) smlouvu před 13 lety podepisoval a měl bych tedy něco vědět o její filozofii. Vysoký tarif, o hodně vyšší než běžný standard ve světě, byl dohodnut proto, abychom pomohli společnosti MERO dofinancovat stavbu ropovodu Ingolstadt.

* Jen z dobré vůle a potřeby mít alternativu k ropovodu Družba?

Jistě. Mít alternativní logistickou cestu pro ropu jsme považovali všichni za rozhodující. S MERO jsme se dohodli na těch patnáct let, smlouva měla skončit v roce 2011, je tam tříletá výpovědní lhůta. My si teď myslíme, že ty podmínky by se měly po patnácti letech stabilizovat. To znamená, že už nebudeme investovat, ale firmě MERO platit jen provozní náklady a zisk. Takže ten tarif by měl být minimálně poloviční.

* V porovnání se současnou cenou?

Ano. Protože ty provozní náklady nyní tvoří jen menší část současné ceny.

* MERO s tím snížením ceny asi nepočítá...

Nepočítá. Kdyby s tím počítalo, tak nemusíme vážně uvažovat o vypovězení té smlouvy. Současná konstrukce, kde jsou hlavní součástí tarifu odpisy za minulé investice do ropovodu, de facto znamená, že bychom trvale stavěli nový ropovod.

* Co říkáte na zprávy o chystaném prodeji Unipetrolu?

Podle našich informací o tom PKN Orlen neuvažuje.

* Ani nemáte zprávy, že by o koupi 16procentního podílu firmy Shell v České rafinerské měl zájem nějaký ruský investor, třeba Lukoil?

Takové zprávy také nemáme, protože Shell nám nikdy neřekl, jaké zájemce má.

* Řekl ale vůbec někdy Shell oficiálně, že má zájem své akcie v rafineriích prodat?

Ne. Takové informace nikdy nedal. I Unipetrol vždycky jednal jen způsobem - pokud by Shell měl zájem prodat, tak jsme připraveni jednat.

* Představoval by podle vašeho osobního názoru ruský investor v České republice nějaké bezpečnostní riziko?

Pokud se jakýkoliv investor chová jako solidní podnikatelský subjekt, nemusí představovat žádné bezpečnostní riziko.

1.9.2009, Miroslav Petr, Hospodářské noviny